Aicher ve svém experimentu zkoumal různé druhy potravin – od suchých sušenek až po šťavnaté ovoce – a sledoval, co se s nimi stane, když je nechá na podlaze různě dlouhou dobu. Testoval časy od zlomku vteřiny až po celou minutu. Výsledek? Bakterie se na jídlo dostanou už při prvním kontaktu se zemí. Aicher dokonce zdůraznil, že rozdíl mezi potravinami, které byly na zemi pět sekund, a těmi, které tam ležely šedesát sekund, byl minimální. „Ať už pět vteřin, nebo šedesát, stejně to bude nechutné,“ shrnul s nadsázkou.
Povrch a typ jídla hrají roli
Není to ale jen o čase, který jídlo stráví na zemi. Na množství bakterií, které se na něj přenesou, má vliv i povrch, na který jídlo spadne, a také samotný typ potraviny.
Suché potraviny, jako jsou sušenky nebo krajíce chleba, mají větší šanci zůstat relativně „čisté“. Naopak vlhké a šťavnaté potraviny, například kousky melounu nebo broskve, přitahují bakterie mnohem rychleji. Vlhkost totiž funguje jako magnet – bakterie se na ni snadno zachytí.
Podobně je to i s povrchem podlahy. Hladké materiály, jako je dlažba nebo linoleum, přenášejí bakterie rychleji než například koberec. Na koberci se bakterie mohou „schovávat“ mezi vlákny, což zpomaluje jejich přenos na jídlo. To ale neznamená, že by koberec byl bezpečnější – bakterie jsou všude, a žádný povrch vás před nimi stoprocentně neochrání.
Proč lidé pravidlu pěti sekund věří?
I když vědecké důkazy jasně ukazují, že pravidlo pěti sekund nefunguje, mnoho lidí na něj stále spoléhá. Proč? Odpověď je jednoduchá – jde o psychologii.
