Po návratu do života se Brianna musela potýkat s mnoha výzvami. Strávila čtyři dny v nemocnici, kde se musela znovu učit chodit a mluvit. Její hypofýza byla poškozena, což vedlo k nutnosti podstoupit experimentální operaci mozku. Přestože zotavení bylo náročné, Brianna je za svou zkušenost vděčná. Uvědomila si, že strach, který ji dříve svazoval, už nemá nad jejím životem moc. To, co ji kdysi naplňovalo, ztratilo na významu, a ona našla nový smysl svého bytí.
Dnes se Brianna věnuje pomoci ostatním. Snaží se podporovat lidi, kteří trpí chronickými nemocemi, procházejí spirituálním probuzením nebo čelí smrti. Věří, že její zážitek jí byl dán z nějakého důvodu – aby mohla inspirovat a pomáhat druhým. Přesto přiznává, že pokud by ji smrt znovu „políbila“, obává se náročného procesu zotavení, který by následoval.
Brianna nyní žije s hlubokou vděčností za každý den. Její příběh je připomínkou toho, jak křehký a pomíjivý je lidský život, ale také toho, že smrt nemusí být konec, nýbrž jen přechod do jiné formy existence.
