Domácí publikum si ho pamatuje především jako boxera Vildu z dramatu „Pěsti ve tmě“, ale do širšího povědomí se zapsal především jako svůdnický Oliver, přezdívaný „Pažout“, ve filmu „Román pro ženy“ režiséra Filipa Renče. Tato role dokonale využila Vašutův přirozený šarm a eleganci, díky čemuž se stal objektem touhy mnoha žen.
Co však zůstává před českou veřejností často skryto, je Vašutova pozoruhodná mezinárodní kariéra. Jeho filmografie čítá přes sto zahraničních projektů, což dalece převyšuje počet jeho domácích rolí. K tomuto úspěchu mu dopomohla nejen herecká všestrannost, ale i mimořádná jazyková vybavenost. Kromě perfektní angličtiny, kterou si zdokonalil během ročního studia herectví v New Yorku v roce 1990, ovládá také francouzštinu a ruštinu. Bez potíží se domluví i italsky, španělsky a polsky.
Díky těmto schopnostem si zahrál po boku hollywoodských hvězd jako Tom Cruise v kultovním akčním thrilleru „Mission: Impossible“ (1996) nebo Anthony Hopkins v „České spojce“ (2002). Objevil se také v komiksovém velkofilmu „Liga výjimečných“ (2003) a naposledy zazářil v ceněném britském špionážním seriálu „Slow Horses“ (2022).
Věčný starý mládenec s jasným postojem k rodinnému životu
Navzdory své pověsti miláčka žen zůstává Marek Vašut celoživotním starým mládencem. Jak sám s typickým humorem přiznává, pocit, že by se mohl oženit, měl několikrát, ale vždy ho „včas zaplašil“. Přestože jeho život nepochybně provázelo několik vážných vztahů, o svém soukromí zásadně nemluví a chrání také intimní detaily ze života svých partnerek.
S překvapivou otevřeností však hovoří o svém rozhodnutí nemít děti. „Děti nemám. Podle mě to mají dělat profesionálové. Já se v tomto oboru cítím jako velký amatér,“ vysvětlil v rozhovoru pro magazín Vlasta s charakteristickým sarkasmem. Dle jeho slov si „Pánbůh nedal rodičovství patentovat a od té doby to může beztrestně dělat každý blb“ a on sám nemá ambice „rozšiřovat jejich řady“.
Boj s depresemi a přijetí stárnutí
Za nablýskanou fasádou elegantního gentlemana se však skrývá i temná kapitola Vašutova života. Dlouhodobě se potýká s depresemi, které vyvrcholily před pětadvaceti lety pokusem o sebevraždu. V létě roku 2000 spolykal prášky, což vyvolalo řadu spekulací. Ty Vašut záhy ukončil přímočarým prohlášením: „Šestého června 2000 jsem se skutečně pod vlivem dlouhodobě neléčených depresí rozhodl odejít dobrovolně ze světa.“
Od této traumatické události o svých psychických problémech mluví jen výjimečně. Potvrdil pouze, že díky medikaci a pravidelným terapiím má své depresivní stavy pod kontrolou.
