Po bujarých večírcích, které byly plné alkoholu, přicházely těžké kocoviny, během nichž byl často agresivní a ztrácel kontrolu nad svým chováním. Jednou se dokonce ocitl v tak zoufalém stavu, že uvažoval o tom, že se utopí.
Rodina jako záchranný kruh
Zlom v jeho životě nastal díky jeho synům, kteří už nemohli dál přihlížet tomu, jak se jejich otec ničí. Jednoho dne před něj postavili kufr a důrazně mu řekli, že se musí jít léčit. Tento moment byl pro herce klíčový. Přestože byl v zoufalém stavu a nedokázal si přiznat, že má problém, nakonec své syny poslechl a rozhodl se podstoupit léčbu. Dnes na tento okamžik vzpomíná jako na dar z nebes, který mu zachránil život.
Rosťa si uvědomuje, jak moc svým dětem ublížil. „Děti alkoholiků musí dospět dřív, zatímco z alkoholika se stává dítě,“ přiznává herec. Vzpomíná na situace, kdy v noci budil svého syna, protože trpěl abstinenčními příznaky, a syn ho prosil, aby ho nechal spát, protože ráno musí do školy. Tyto vzpomínky ho dodnes bolí, ale zároveň ho motivují k tomu, aby už nikdy nesklouzl zpět.
Léčba a cesta k uzdravení
První léčbu podstoupil ve čtyřiceti letech. Během ní si uvědomil, že alkoholismus není problémem jen lidí na okraji společnosti, ale že postihuje i vzdělané a talentované jedince. „V léčebně bylo hodně vysokoškoláků, schopných a nadaných lidí,“ vzpomíná. Přestože se po léčbě cítil silnější, po čtrnácti letech přišla recidiva, která byla ještě horší než jeho původní stav. V té době opět pomýšlel na sebevraždu, ale byl natolik zničený, že nebyl schopen svůj plán uskutečnit.
Jedním z nejděsivějších momentů jeho života bylo delirium tremens – stav, který zažívají těžcí alkoholici při abstinenci. Tento stav, doprovázený halucinacemi a silnými abstinenčními příznaky, ho natolik vyděsil, že se rozhodl s alkoholem definitivně skoncovat. Druhá léčba, kterou podstoupil dobrovolně a s odhodláním, byla úspěšná. Od té doby herec abstinuje a je na to hrdý.
