Rosie se však brání a zdůrazňuje, že její děti mají dostatek spánku. Do postele chodí v sedm večer, což jim zajišťuje minimálně deset hodin odpočinku. Sama jde spát ve 21:00, aby byla na další den připravená. Jako bývalá sociální pracovnice je zvyklá na organizovaný režim a pevný řád, což se odráží i v jejím přístupu k výchově. „Na matky je vyvíjen velký tlak, aby zvládaly práci, péči o děti a domácnost. Tato rutina mi pomáhá vše zvládnout,“ vysvětluje Rosie. Dodává, že její zkušenosti z práce se znevýhodněnými dětmi jí pomohly utvořit jasnou představu o tom, jakou matkou chce být.
Navzdory kritice Rosie trvá na tom, že její metody nejsou trestem, ale způsobem, jak vychovat zvídavé a odolné děti. „Čtení, učení a brzké vstávání není za trest,“ říká. „Každý by měl dělat to, co nejlépe vyhovuje jeho rodině.“ Rosie je přesvědčená, že její přístup přináší výsledky, a i přes negativní komentáře na internetu je odhodlaná ve své rutině pokračovat.
