Buksa osobně navštívil zpěváka na jeho známé adrese na Bertramce, aby mu představil vůně, které měly nést jeho jméno. Vše se zdálo být na dobré cestě, ale jak se ukázalo, realita byla mnohem komplikovanější.
Kdo vlastnil práva a kam šly peníze?
Výrobu parfémů sice zajišťoval Aleš Buksa, ale ochrannou známku na produkty vlastnil jiný podnikatel, Zdeněk Kohák. Buksa měl s Kohákem dohodu, že z každého prodaného parfému odvede 150 korun. Domníval se však, že tyto peníze putují na účet Karla Gotta, který z nich následně Kohákovi vyplácí provizi. Ve skutečnosti to ale bylo jinak.
Parfémů se prodalo přibližně 11 300 kusů, což znamenalo, že Kohák na provizích získal téměř 9 milionů korun. Karel Gott však z této částky obdržel pouze zlomek – konkrétně 15 korun za každý prodaný parfém. Celkově si tak přišel na pouhých 170 tisíc korun, což je ve srovnání s Kohákovým ziskem zanedbatelná částka.
