Rodina, pro kterou pracovala, žila v domě, který by svou okázalostí mohl soupeřit se zámkem ve Versailles. Kathryn si rychle uvědomila, že vstoupila do světa, kde platí úplně jiná pravidla. I na obyčejnou cestu do lékárny musela nosit formální oblečení, a když bylo potřeba něco zařídit, nebyl problém zapojit tři řidiče a několik telefonátů, aby se vše vyřešilo, i když byl nedělní večer.
„Neexistuje slovo NE“
Jedním z největších šoků pro Kathryn bylo zjištění, jakým způsobem funguje výchova dětí v těchto rodinách. Dostala kreditní kartu s jasnými instrukcemi: „Cokoliv si děti přejí, splňte. Neexistuje slovo NE.“ Pokud si děti přály například vysílačky, dostaly je okamžitě, a to hned v několika variantách. Kathryn se často ptala sama sebe, kde je hranice mezi zdravým vývojem dítěte a jeho naprostým rozmazlením. V těchto rodinách peníze nehrály žádnou roli, a tak bylo běžné, že děti měly k dispozici nejen chůvy, ale také kuchaře a uklízečky, a to v několika exemplářích.
