Začátky a průlomová role
Petr Uhlík přiznává, že před Metodou Markovič byl prakticky neznámý. „Nikdo mě neznal, neměl jsem za sebou žádné velké projekty,“ říká s pokorou. Role Ladislava Hojera však změnila vše. Jeho výkon byl natolik autentický, že diváci i odborníci byli ohromeni. „Český lev, kterého jsem za tuto roli získal, je pro mě obrovským oceněním. Je to uznání mé práce, ale zároveň je to něco, co už patří minulosti. Na této roli jsem pracoval před dvěma lety, takže to vnímám spíš jako uzavření jedné kapitoly,“ vysvětluje.
Náročná příprava na roli
Příprava na roli sériového vraha nebyla jednoduchá. Petr musel projít fyzickou i psychickou proměnou. Během krátké doby zhubl deset kilogramů, především na svalové hmotě, a ponořil se do temné psychiky své postavy. „Když pracuji na něčem tak intenzivním, nechávám se tím zcela pohltit. Osobní život jde stranou,“ přiznává. Tato intenzita měla dopad i na jeho vztah s manželkou Andreou, která je rovněž herečkou. „Bylo to náročné období. Málem jsme se rozešli, ale její podpora byla neuvěřitelná. Bez ní bych to nezvládl,“ dodává.
Osobní život a vztah k rodině
Petr Uhlík je citlivý člověk, který si uvědomuje, jak důležitá je stabilita a zázemí. „Moji rodiče mi vždy poskytovali domov, kam jsem se mohl vrátit. To je něco, co bych chtěl jednou vytvořit i já s Andreou,“ říká. Přesto však zatím děti neplánují. „Děsí mě svět, ve kterém žijeme. Klimatické změny, ná*ilí, tlak na výkon a materialismus – to všechno mě odrazuje od toho, přivést na svět dítě,“ vysvětluje. Dodává, že nechce podléhat společenskému tlaku, který často vnímá jako zbytečný.
Život na venkově a záliba v historii
Petr a jeho manželka se rozhodli opustit městský život a přestěhovali se na venkov, kde si pořídili starý sudetský mlýn. „Stěhování na venkov nám pomohlo vyřešit spoustu problémů. Ve městě jsme byli neustále pod tlakem, na venkově jsme našli klid,“ říká. Petr je fascinován historií a starými předměty, které nachází v okolí svého domu. „Věřím, že staré věci a místa mají svou energii. Nacházím například staré lékárnické sklenice, které mě přivádějí k příběhům jejich původních majitelů. Je to pro mě jako archeologie,“ popisuje svou zálibu.
