V roce 2012 jí osud udělil další ránu, když kvůli zákeřnosti rakoviny přišla o muže. Přestože očekávala oporu od jejích šesti ratolestí, kterým dala život, nic takového se jí nedostalo.
Po krátkých úvahách, kdo si ji vezme k sobě, se nakonec shodli, že bude nejlepší, když se o ni budou starat jiní. Samozřejmě jí slibovali, že ji budou pravidelně navštěvovat a že může kdykoli počítat s jejich pomocí.
Přestože první týdny fungovalo vše v pořádku, časem chodit ji navštěvovat její děti přestalo bavit. Z pravidelných návštěv se staly občasné telefonáty a později utichly i ty.
Přestože paní Martu v srdci trápila bolest a smutek, nedávala nikdy nic najevo. Ve starobinci odmítla setrvat a když oslavila 78. narozeniny, odešla bydlet sama do svého domu.
Jak však plynul čas, začala mít stále větší problémy s běžnými úkony. Odnést nákupy zvládala jen s pomocí souseda.
V té době ji začal navštěvovat vnuk Jakub. Ten měl v té době 16. Stal se jejím jediným potěšením v životě. Své vlastní děti nevídala vůbec. Jelikož nechtěla zůstat nikomu z jejího okolí přítěží, do domova se vrátila téhož roku jako z něj odešla.
\“Paní Martu jsem si velmi oblíbila. Zvykla jsem si za ní chodit na návštěvy, když jsme byli ještě sousedky. Jsem si jistá, že by mohla zůstat i nadále doma, kdyby byl někdo z jejích blízkých ochoten jí pomáhat. Já sama mám děti a práci. Velmi mi bylo líto, jak se na ni rodina vyka .
Ivana pokračovala v návštěvách paní Marty, i když se přestěhovala zpět do domova. Staly se z nich velmi blízké přítelkyně. Ivana spolu s Jakubem byli jediní lidé, kteří o starou paní pravidelně projevovali zájem.
