„Máme zde opravdu nebezpečné chlapce,“ říká. Jeden z chovanců, sedmnáctiletý mladík, má podle něj sklony k zabí*ení, přesto má soudem nařízenou pouze ústavní výchovu, což mu zajišťuje právo na vycházky. Další chlapec pravidelně během vycházek přepadává a okrádá lidi. I když se jeho činy vyšetřují, proces trvá dlouho a soudy často pouze evidují jeho přestupky, aniž by přijaly přísnější opatření. Tento mladík si z toho nic nedělá a otevřeně přiznává, že krádeže mu slouží k financování drog.
Výchovné ústavy jsou určeny pro mladistvé, kteří již ukončili povinnou školní docházku a mají závažné problémy s chováním, ná*ilím nebo se*uálními deviacemi. Soudy mohou těmto mladým lidem nařídit buď ústavní, nebo ochrannou výchovu. Rozdíl mezi těmito dvěma opatřeními spočívá zejména v režimu vycházek. Zatímco v ústavní výchově mají chovanci na vycházky právo, v ochranné výchově jsou vycházky podmíněny odměnou za dobré chování. Podle právníka Kanceláře ombudsmana Štěpána Jílka však soudci často nerozlišují mezi těmito dvěma opatřeními a ochrannou výchovu ukládají jen zřídka.
V boletickém ústavu je momentálně asi 70 chlapců, z nichž pouze 13 má nařízenou ochrannou výchovu. Tito chlapci nemají automatické právo na vycházky, což personálu umožňuje lépe kontrolovat jejich chování. Ostatní chovanci však mohou chodit ven každý den, což často vede k páchání trestné činnosti. Jakubec upozorňuje, že v ústavech končí i mladíci, kteří by měli být spíše ve vězení. Ve věznicích je však podle statistik Vězeňské služby pouze 107 mladistvých, zatímco ve výchovných ústavech bylo loni téměř tisíc mladých lidí.
