Chlapec musel na policejní stanici sundat kalhoty, ohnout se přes stůl a za přítomnosti rodiče a lékaře dostal trest od policisty. O šest let později Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že tento trest byl v rozporu s lidskou důstojností a porušoval Úmluvu o lidských právech.
Dnes by si jen málokdo dokázal představit, že by podobný trest byl považován za přijatelný. Přesto však v České republice stále existuje nemalá část rodičů, kteří fyzické tresty považují za legitimní součást výchovy, pokud je provádí rodič na svém vlastním dítěti. Tento postoj je často zakořeněn v tradicích a osobních zkušenostech – mnoho rodičů bylo samo v dětství fyzicky trestáno a považuje to za normální.
Proč rodiče sahají po fyzických trestech?
Rodiče, kteří fyzické tresty praktikují, je často vnímají jako rychlé a efektivní řešení problémů. Pohlavek, výprask nebo „naplácání“ má podle nich zajistit okamžité uposlechnutí dítěte, například když se chová nevhodně nebo ohrožuje sebe či ostatní. Tento přístup je však často založen na krátkodobém efektu a nebere v úvahu dlouhodobé důsledky.
Z rozhovorů s rodiči vyplývá, že fyzické tresty používají zejména ve chvílích, kdy se cítí bezradní nebo pod tlakem. Například když dítě opakovaně neposlouchá, rodiče mohou mít pocit, že už vyčerpali všechny ostatní možnosti. Fyzický trest se tak stává „krajním řešením“, které má situaci rychle vyřešit. Problém však nastává, když se ukáže, že fyzické tresty nejsou tak účinné, jak si rodiče představují. Studie ukazují, že pokud fyzický trest nefunguje, rodiče mají tendenci zvyšovat jeho intenzitu, což může vést k eskalaci násilí.
Riziko eskalace: Kde je hranice mezi „pohlavkem“ a týráním?
Jedním z největších problémů fyzických trestů je riziko jejich stupňování. To, co začíná jako občasný „výchovný pohlavek“, se může postupně změnit v opakované bití. Výzkumy ukazují, že většina případů fyzického týrání dětí začínala jako běžné fyzické tresty. Rodiče, kteří zjistí, že mírné fyzické tresty nefungují, mohou být v pokušení zvyšovat jejich intenzitu, aby dosáhli požadovaného efektu.
Kanadská studie z roku 2006 ukázala, že tři čtvrtiny případů, které byly vyhodnoceny jako týrání dětí, začaly jako běžné fyzické tresty. Rodiče často nevidí hranici mezi „výchovným plácnutím“ a násilím, což může vést k neúmyslnému poškození dítěte. Tento problém je obzvláště závažný v rodinách, kde jsou rodiče pod velkým stresem nebo nemají dostatečné znalosti o alternativních výchovných metodách.
Dlouhodobé dopady fyzických trestů na děti
Dlouhodobé studie a meta-analýzy ukazují, že fyzické tresty mají negativní dopady na psychické zdraví, chování a vztahy dětí. Například meta-analýza psycholožky Elizabeth Gershoffové z roku 2002 shrnula výsledky 88 studií a zjistila, že fyzické tresty jsou spojeny s vyšší mírou okamžitého uposlechnutí, ale také s deseti nežádoucími důsledky, jako jsou zvýšená agresivita, psychické problémy a poruchy chování.
Další studie z roku 2021 publikovaná v prestižním časopise Lancet ukázala, že fyzické tresty nemají žádné pozitivní dopady a naopak zvyšují riziko psychických problémů, agresivního chování a dalších negativních jevů. Vědci zdůrazňují, že fyzické tresty nejenže nevedou k lepšímu chování, ale mohou také narušit vztah mezi rodičem a dítětem a vytvořit prostředí strachu a nedůvěry.
