Pro zlepšení situace v oblasti vlastnického bydlení je nutné podpořit výstavbu cenově dostupnějších bytů, což však vyžaduje reálné daňové změny, které by mohly trhu poskytnout pozitivní impulzy. Poptávka po bydlení stále převyšuje nabídku a aktuální data o výstavbě nejsou povzbudivá. Počet dokončených bytů klesl o 40 % a počet zahájených bytů o 27 %.
Pro většinu lidí, kteří řeší bydlení, je nájemní bydlení jedinou dostupnou alternativou. Tato oblast je však deformována nevyváženým vztahem mezi pronajímatelem a nájemníkem, což přispívá k růstu cen nájemného. Nájemníci se dělí na ty, kteří mají smlouvy na dobu neurčitou, a na ty s krátkodobými smlouvami. Délka nájemní smlouvy často souvisí s věkem nájemníka, přičemž starší lidé mají často smlouvy z doby před změnou legislativy v 90. letech.
V Česku žije v nájmu téměř 900 tisíc domácností, což představuje asi dva miliony lidí. Každý pátý nájemce má smlouvu kratší než jeden rok a každý čtvrtý na jeden až dva roky. To znamená, že až milion lidí nemá jistotu nájmu ani na dva roky. Občanský zákoník sice chrání nájemníky před přílišným růstem cen nájemného, ale to se netýká krátkodobých smluv. Navíc na trhu působí společnosti, které obchodují s pronájmy bytů a poskytují podnájemní smlouvy, což snižuje ochranu nájemníků.
Příběh jedné nájemkyně v Praze ilustruje problémy, kterým nájemníci čelí. Při uzavření podnájemní smlouvy měla relativně příznivý nájem, který však během tří let vzrostl o 60 %. Správcovská firma navíc požadovala další kauci. Přestěhování není snadné, protože lidé mají v místě bydliště sociální vazby a děti chodí do škol.
