První půlrok léčby nebrala příliš vážně, protože si neuvědomovala závažnost svého stavu. Až po rozhovoru s lékařkou z Kliniky paliativní medicíny pochopila, že bez léčby by jí zbývalo jen několik měsíců života.
Toto uvědomění jí paradoxně pomohlo. Rozhodla se využít čas, který jí lékaři odhadli, co nejlépe. Anna vyjádřila vděčnost za každý den, který může prožít naplno, a doufá, že i kdyby měla žít jen rok a půl, bude to stát za to. Její příběh je silným svědectvím o odvaze a odhodlání čelit těžkým životním zkouškám.
