Naopak džíny byly snem každého mladého člověka. Kdo měl džíny, byl považován za někoho „lepšího“ a moderního. Jenže jejich dostupnost byla velmi omezená. V běžných obchodech se téměř neprodávaly, a pokud ano, šlo o podpultové zboží, které bylo často rezervováno pro známé vedoucích prodejen. Hlavním místem, kde bylo možné džíny legálně koupit, byly obchody Tuzex, kde se platilo bony – speciální měnou, kterou mohli získat jen ti, kteří pracovali v zahraničí, nebo ti, kteří si je sehnali na černém trhu. Cena džín se pohybovala od třiceti do sta bonů, což při průměrném platu 2800 Kčs znamenalo značnou investici.
Džíny se staly symbolem svobody a individuality, což bylo v kontrastu s uniformitou tesilových kalhot. Mladí lidé, inspirovaní západní kulturou, toužili po džínovině, která byla populární díky hnutí hippies a ikonickým událostem, jako byl Woodstock v roce 1969. V Československu se džíny staly součástí subkultur, jako byly máničky, veksláci nebo diskofilové. Každá z těchto skupin měla svůj specifický styl – od klasických Levi’s 501 až po „mrkváče“ a „zipáče“, které byly typické pro osmdesátá léta.
