Žít podle sebe, ne podle očekávání druhých
Jednou z nejbolestivějších výčitek, kterou Bronnie Ware často slyšela, bylo: „Kéž bych měl(a) odvahu žít podle sebe.“ Lidé na konci života litují, že svůj čas a energii věnovali snaze naplnit očekávání druhých – ať už šlo o rodinu, přátele nebo společnost. Mnozí si uvědomují, že kvůli tomu zanedbali své vlastní sny a přání. Bronnie zdůrazňuje, že názory ostatních nemají takovou váhu, jakou jim často přikládáme. Důležité je, abychom žili život, který nás naplňuje, a ne ten, který od nás očekávají ostatní.
Méně práce, více času pro blízké
Další častou lítostí je přání, aby lidé méně pracovali a více času věnovali svým blízkým. „Přál(a) bych si, abych tolik nepracoval(a),“ zní často z úst umírajících. Lidé si na konci života uvědomují, že kariéra a peníze, které se zdály být tak důležité, ztrácejí svou hodnotu. Mnozí litují, že kvůli práci přišli o chvíle s rodinou, dětmi nebo přáteli. Bronnie Ware popisuje příběhy lidí, kteří si až příliš pozdě uvědomili, že neustálý stres a přesčasy jim nepřinesly skutečné štěstí. Tato výčitka je připomínkou, že největší hodnotu má čas strávený s těmi, na kterých nám záleží.
Odvaha vyjádřit své city
„Kéž bych měl(a) odvahu říct, co cítím.“ Tato věta často zaznívá od lidí, kteří celý život potlačovali své emoce. Mnozí litují, že nevyjádřili lásku, vděčnost nebo jiné city lidem, na kterých jim záleželo. Strach z odmítnutí nebo nepochopení je připravil o hlubší vztahy a spojení. Bronnie Ware vzpomíná na mnoho pacientů, kteří litovali, že své pocity nikdy nesdíleli. Potlačované emoce se mohou stát břemenem, zatímco jejich vyjádření přináší úlevu a může obohatit naše vztahy. I když se bojíme, jak druhá strana zareaguje, je lepší své city projevit, dokud je čas.
