Tato slova Alenu rozzlobila. Nesnesla, když se někdo zastával jejího manžela.
Odpověděla ostře: „Ať pracuje! Měla bys taky něco dělat!“
Vlado zasténal. Obvykle se v podobných situacích rozčiloval, ale tentokrát mlčel, byl unavený. Vzpomínal na svůj těžký život.
Osud k němu nebyl přívětivý od narození. Matka ho opustila a on zůstal v péči babičky, která brzy zemřela. Zbytek dětství strávil v dětském domově, kde marně čekal na matku. Když dospěl, našel si práci, oženil se s Alenou a stal se starostlivým otcem. Vždycky pomáhal, kde mohl, ale teď cítil, že je vyčerpaný, že už to nezvládá.
