V 60. letech se stal významnou osobností místní scény, kde si získal oblibu díky svému komediálnímu talentu. Přestože byl v Chebu považován za hvězdu, jeho sláva se za hranice města příliš nerozšířila.
V roce 1967 přijal nabídku Divadla pracujících ve Zlíně, kde se stal jednou z klíčových postav. Po přejmenování divadla na Městské divadlo Zlín v roce 1990 se dokonce stal jeho uměleckým šéfem. Ve Zlíně exceloval v mnoha inscenacích, například v Švejkovi, Pokoušení, Komikovi nebo Konci masopustu. I když se považoval za moravského patriota, po smrti své manželky na čas přesídlil do Prahy. Nakonec se však vrátil zpět do Zlína, kde našel svůj domov.
Škopek ze Slunce, seno – role, která ho proslavila
Největší popularitu mu přinesla role Vladimíra Škopka v trilogii Slunce, seno. Do této role ho doporučila Helena Růžičková, která Troškovi ukázala jejich společnou fotografii. Tříska, oblečený v tílku, trenýrkách a s lahváčem v ruce, dokonale ztělesnil archetyp českého venkovského pivaře. Ačkoliv měl za sebou dlouhou divadelní kariéru, právě tato filmová role z něj udělala známou tvář po celé republice.
Kolegové na něj vzpomínají jako na člověka s mnoha talenty. Byl nejen skvělým hercem, ale také výborným kreslířem a vášnivým kuchařem. Kromě umění měl rád sport – hrál ping pong, volejbal a jeho největší vášní byl hokej. Jeho vnuk Daniel Hufa se dokonce stal úspěšným hokejovým brankářem, což by Třísku jistě velmi potěšilo.
Filmová kariéra plná vedlejších rolí
Tříska se objevil v celé řadě filmů a seriálů, i když většinou v menších rolích. Jeho filmová dráha začala v roce 1964 povídkovým dramatem Strakatí andělé a skončila v roce 1997 seriálem Zdivočelá země. Mezi jeho další významné filmy patří moderní pohádka Freonový duch, detektivka Divoká svině, drama Smrt krásných srnců podle povídek Oty Pavla nebo psychologické drama Requiem pro panenku.
