Postavy ztvárněné herci Josefem Vinklářem, Miroslavem Moravcem a Jiřím Krampolem představují typické „vejlupky“ a kšeftaře, kteří se v systému naučili pohybovat. Ti, kdo věděli, jak na to, si žili poměrně dobře – alespoň do chvíle, než byli přistiženi. Ovšem odhalení bylo spíše výjimečné. Podle statistik kriminalisté v 70. letech odhalili jen asi jedno procento případů rozkrádání. Přesto bylo ročně evidováno kolem 18 tisíc případů, což naznačuje, že většina viníků zůstala nepotrestána.
Krádeže v průmyslu a na pracovištích
Rozkrádání se neomezovalo jen na drobné předměty. Například v autoopravnách bylo běžné, že zaměstnanci brali náhradní díly na své soukromé zakázky. „Na skladech se sice evidovala hodnota zboží, ale nikdo neřešil, co tam skutečně je. Když jsem potřeboval součástky, prostě jsem je vyměnil za jiné,“ vzpomíná bývalý automechanik Radek z Plzně. Dokonce si mechanici přiváželi do práce auta, která opravovali soukromě, a vedoucímu za to „něco dali“.
Taxikáři a jejich vedlejší příjmy
Taxikáři patřili mezi relativně bohaté občany. Ti poctivější si přivydělávali například výměnou cizích měn od zákazníků. Ovšem „elita“ taxikářů měla přístup k lukrativním hotelům, jako byly Alcron, Jalta nebo Thermal, kde se točily velké peníze. „Za den jsem si dokázal vydělat i 1000 Kč, což byl téměř měsíční plat,“ přiznává bývalý pražský taxikář Fanda, který se netají tím, že se věnoval i vekslování.
Pohostinství a černý trh s masem
V pohostinství se kradlo také ve velkém. Kuchaři a řezníci nahrazovali kvalitní maso méně kvalitním, nebo se domlouvali se závozníky, aby na fakturách uváděli nižší množství, než bylo skutečně dodáno. Ušetřené maso pak končilo na černém trhu. Řezníci si navíc přivydělávali prodejem nedostatkového zboží „pod pultem“ za vyšší ceny. Někteří dokonce máčeli salámy do vody, aby zvýšili jejich hmotnost.
