Přestože to mohlo narušovat harmonogram, jeho kolegové to respektovali, i když občas kroutili hlavami nad tím, jak dokázal skloubit svou víru s náročnou hereckou profesí.
Jeho víra se projevovala i v dalších aspektech jeho života. Například během natáčení filmu „Na samotě u lesa“ musel režisér Jiří Menzel bojovat za to, aby Kemr dostal roli dědy Komárka. Tehdejší vedení Barrandova mělo výhrady vůči jeho náboženskému přesvědčení, ale Menzel argumentoval tím, že Kemr byl jediný, kdo uměl správně zacházet s kosou, což bylo pro roli klíčové. Nakonec se režisérovi podařilo prosadit svého favorita, a Kemr tak vytvořil jednu ze svých nezapomenutelných postav.
Osobní život plný kontrastů
Kemrův osobní život byl stejně zajímavý jako jeho kariéra. Jeho manželka Eva Foustková byla přesvědčenou komunistkou, což vytvářelo zajímavý kontrast k jeho hluboké víře. Jiří Sovák jednou v rozhlase vyprávěl historku, která ukazuje, jak rozdílné byly jejich světy. Když Kemr volal do divadla, kde jeho žena hrála, a představil se jako „Kemr“, vrátný, který byl zarytým komunistou, si jeho jméno spletl se slovem „Kreml“ a okamžitě přerušil zkoušku, aby jí oznámil, že ji volá „Kreml“.
Herecká kariéra od dětství až do posledního dechu
Josef Kemr se narodil 20. června 1922 v Praze do rodiny švadleny a ševce. Už jako desetiletý chlapec vystupoval ve Vinohradském divadle, kde získal svůj první honorář – pět korun za roli v inscenaci „Polská krev“. Po absolvování obchodní školy v roce 1942 se připojil k divadelní kočovné společnosti, kde strávil válečná léta. Po válce působil na různých divadelních scénách, až nakonec v roce 1965 zakotvil v činoherním souboru Národního divadla, kde zůstal až do své smrti. Jeho přínos českému divadlu připomíná busta umístěná ve foyer Národního divadla.
Kemr byl také známý svou opozicí vůči totalitním režimům. Traduje se, že když padla Berlínská zeď, neváhal a vyrazil do Berlína, aby si přivezl kus zdi jako symbol svobody. Bohužel, tento artefakt byl později omylem odvezen na skládku při rekonstrukci jeho domu.
