Lidé v autobuse si začali vyměňovat pohledy, někteří nechápali, proč chlapec dělá takové věci, jiní očekávali, že muž na něj nakřičí. Ale místo toho, aby se rozčílil, muž se usmál a jemně se sehnul k Marekovi.„Víš,“ řekl klidně, „když jsem byl asi ve tvém věku, choval jsem se přesně tak jako ty. Také jsem kopal cizí lidi v autobuse, protože jsem si myslel, že je to zábavné.“
Marek ho překvapeně poslouchal, stejně jako všichni ostatní cestující. Muž pokračoval: „Ale jednou mě jeden člověk naučil něco důležitého. Vysvětlil mi, že každý, koho potkáme, může mít za sebou těžký den. Možná se necítí dobře, možná je unavený nebo smutný. A že místo toho, abych jim dělal den horším, můžu jim ho zlepšit – stačí být milý.“Marek sklonil hlavu. Najednou mu došlo, že to, co udělal, nebylo správné. „Promiňte,“ zašeptal a podíval se muži do očí. „Já jsem to nechtěl.“
