Od té doby se setkávají s lidmi, kteří jim jejich účast neustále připomínají, často s posměchem nebo arogancí. Marian přiznal, že kdyby mohl vrátit čas, nikdy by do takového projektu nešel. „Byla to hloupost, ale to neznamená, že bych za to měl pykat celý život. A hlavně moje děti si to nezaslouží,“ řekl Marian. Rodina se dříve cítila lépe na vesnici, kde žili před stěhováním do Semil. Po návratu do většího města se situace výrazně zhoršila.
Marian popsal, že lidé v jejich okolí se k nim chovají nepřátelsky. „Jsou na mě arogantní a hnusní. Kolikrát se mi stalo, že mě v obchodě odmítli obsloužit. Proto raději nikam nechodíme,“ uvedl. Tento negativní přístup okolí se bohužel odráží i na jejich dětech. Marianova dcera, která dříve ve škole excelovala, se nyní potýká s problémy. „Když jsme bydleli na vesnici, měla jedničky a dvojky. Teď, co jsme ve městě, nosí čtyřky a pětky. Nechce se učit a děti ji ve škole ši**nují,“ popsal Marian smutně. Podle něj je zřejmé, že změna prostředí a negativní reakce okolí mají na dceru velký vliv.
