Ačkoliv se díky úspěchu filmu stali později slavnými, během natáčení museli čelit mnoha nepříjemnostem.
Původní plán byl natáčet v okolí Moskvy, kde se očekávalo dostatek sněhu. Jenže zima roku 1968 byla na sníh skoupá, a tak se štáb musel přesunout na Sibiř, konkrétně na hranici polárního kruhu. Tato oblast sice nabízela dostatek sněhu, ale také extrémní mrazy, které dosahovaly desítek stupňů pod nulou. Pro herce to znamenalo nejen fyzické nepohodlí, ale i neustálý boj s chladem. Přesto si nikdo z nich nestěžoval – možná proto, že v té době nebylo zvykem si na podmínky stěžovat, a možná i proto, že byli vděční za příležitost hrát ve filmu.
Natáčení na Sibiři přinášelo i další komplikace. Doprava rekvizit a potřebného vybavení byla velmi obtížná, což vedlo k improvizacím. Například ve scéně, kde Marfuša kouše do jablka, musela herečka ve skutečnosti zakousnout do syrové cibule, protože čerstvé ovoce nebylo k dispozici. Podobně se štáb potýkal s nedostatkem jídla. Velká hostina, která se objevuje v jedné ze scén, byla sice vytvořena z opravdových potravin, ale aby nikdo z hladového štábu nepodlehl pokušení a nezačal jídlo konzumovat, byly všechny pokrmy potřeny petrolejem.
