Proto jsem se rozhodla, že ji přestěhuji k sobě do bytu, abych jí mohla lépe pomáhat. Netušila jsem však, jak moc tento krok ovlivní můj život.
Zpočátku vše vypadalo dobře. Maminka si zvykla na nový domov a respektovala pravidla naší domácnosti. Měla svůj vlastní pokoj, kde trávila většinu času, a já se snažila vytvořit jí co nejpohodlnější podmínky. Nemusela se o nic starat, jen občas vyšla do koupelny, kuchyně nebo na toaletu. Dělala jsem vše proto, aby se cítila dobře.
Kromě toho jsem se starala o její stravu, protože lékaři doporučili, aby dodržovala dietu. Vařila jsem jí zdravá jídla a všechny léky jsem nakupovala na vlastní náklady. Její důchod byl totiž velmi nízký, a tak jsem se snažila zajistit vše potřebné.
Po několika měsících se však situace začala měnit. Maminka si začala stěžovat na jednotvárný život ve městě. Chyběl jí venkovský životní styl a začala být nespokojená. Postupně si začala stanovovat vlastní pravidla a často vyvolávala konflikty. Vadilo jí, když jsem něco neuklidila, neuvařila nebo nenakoupila podle jejích představ. Zdálo se, že cokoli jsem udělala, bylo špatně. Navíc mě začala manipulovat svým zdravotním stavem a vyvolávala ve mně pocit viny. Často říkala, že se jí na vesnici žilo lépe než u mě.
Snažila jsem se být trpělivá a nereagovat na její nálady, ale postupem času jsem začala být vyčerpaná. Neustálé hádky a konflikty mě psychicky vyčerpávaly. Situace se zhoršila natolik, že jsem začala brát uklidňující léky a po práci jsem se domů vracela s nechutí.
