Vánoce bez Kláry
První Vánoce po tra*édii byly pro rodinu nesmírně těžké. Jedli cukroví, které Klára napekla, pod stromečkem byly dárky, které pro ni připravili, a také ty, které ona nachystala pro ně. Katarína popisuje, že byla emočně vypnutá, zatímco její další dcery jí pomáhaly zvládnout praktické záležitosti, jako byl pohřeb a hledání místa k pochování. Poslední rozloučení proběhlo v kostele u svatého Ignáce, kde Kláru pochovával kněz, který ji kdysi křtil. Obřad byl důstojný a přišlo mnoho lidí – rodina, přátelé, spolužáci, sportovci i známí.
Klářin odkaz
Po Klářině smrti našla rodina v jejím notebooku texty, které si psala. Jeden z nich, napsaný přesně rok před její smrtí, se věnoval tématu smrti a otisku, který každý člověk zanechává na tomto světě. Klára v něm psala o propojení mezi lidmi a o tom, jak i malé gesto, jako je úsměv, může změnit životy ostatních.
Klára jako výjimečná osobnost
Klára byla podle svých blízkých usměvavá, empatická a obětavá. Dokázala skloubit náročné studium s vrcholovým sportem a prací. Bavilo ji šití, pečení, četba a veřejné dění. Katarína ji popisuje jako své „lepší já“ – racionální, klidnou a organizovanou osobnost, která jí často pomáhala zvládat životní situace. „Měla nakročeno ke krásnému životu. A já se s tím minulým časem stále nedokážu smířit,“ uzavírá Katarína.
Tra*édie s celospolečenským dopadem
Střelba na filozofické fakultě se stala nejhorší masovou střelbou v moderních dějinách České republiky. Katarína se snaží vyrovnat nejen se ztrátou dcery, ale i s mediálním a politickým dopadem celé události. Přestože policejní spis má doma, stále ho neotevřela. „To, co se stalo, není politická věc, ale lidské selhání,“ říká. Oceňuje však přístup univerzity, která s rodinou komunikovala citlivě a s respektem.
Katarína Holcová se snaží najít způsob, jak žít dál, ale bolest ze ztráty dcery je stále přítomná. Klára zanechala hluboký otisk nejen v srdcích své rodiny, ale i všech, kteří ji znali.
