Připomíná, že jejich návštěvy jsou krátké, formální a bez hlubšího zájmu o její život. Přinesou zákusky, posedí půl hodiny a pak spěchají pryč, přičemž očekávají, že dostanou obálku s penězi. Paní Vlasta přiznává, že je na sebe naštvaná, protože jim vždy vyhoví, ačkoliv ví, že by měla být pevnější.
V dopise se také ptá, kde udělala chybu. Přemýšlí, zda s manželem své děti špatně vychovali, když jim vštěpovali hodnoty rodiny a důležitost péče o blízké. Připomíná, že její manžel vždy zdůrazňoval, že nejcennější věcí, kterou můžeme druhým dát, je čas. Přesto se cítí opuštěná a neví, proč ji její děti zanedbávají. „Co jsem udělala špatně?“ ptá se zoufale. „Nebudu tady věčně, můj čas se krátí,“ dodává s vědomím svého věku a zdravotních problémů.
Vánoce plné samoty
Blížící se Vánoce jsou pro paní Vlastu obzvlášť těžké. Ví, že její děti přijdou jen na chvíli, přinesou cukroví, posedí na kávě a odnesou si dárky – opět obálky s penězi, protože jí jasně řekli, že si raději sami vyberou, co chtějí. Paní Vlasta se cítí zneužívaná a rozhodla se, že letos to bude jinak. Dětem oznámila, že dostanou jen malé materiální dárky, protože život není jen o penězích. Chce, aby si uvědomily, že rodina by měla být o vzájemné péči a společně stráveném čase.
Navzdory svému rozhodnutí se však paní Vlasta obává, že Vánoce stráví opět sama. Naštěstí má přítelkyně, které ji zvou k sobě, aby nebyla na Štědrý večer úplně opuštěná. Přesto ji trápí, že její vlastní rodina ji přehlíží a bere jako samozřejmost.
