Zajímavé je také chování ostatních umělců na pódiu. Zatímco Ewa Farna byla oslavována a kolegyně jí úspěch nápadně přály, Lucie Bílá zůstala jaksi stranou. Nikdo ji příliš nezmiňoval, což mohlo přispět k jejímu pocitu zklamání. Umělci jsou často velmi citliví a egocentričtí, což je do určité míry pochopitelné – jejich práce je vystavena neustálému hodnocení veřejnosti. I Karel Gott, který byl známý svou noblesou, pravděpodobně v podobných situacích cítil zklamání, i když to uměl lépe skrývat.
Celá situace kolem Lucie Bílé a jejího druhého místa v Českém slavíku ukazuje, jak náročné může být pro umělce přijmout změny a nové trendy. Přestože Bílá zůstává ikonou české hudby, je zřejmé, že její pozice na vrcholu není již tak neotřesitelná jako dříve. Její reakce na tuto situaci však ukazuje, že je odhodlaná pokračovat a znovu bojovat o přízeň fanoušků. Ať už se jí podaří vrátit na první místo, nebo ne, jedno je jisté – Lucie Bílá zůstane jednou z nejvýraznějších osobností české hudební scény.
