Bez ohledu na to, kolik je vám let, i ty jsi někoho dítě, ale když ztratíš rodiče, uvědomíš si, že už jím nejsi.Často si ani neuvědomujeme, že naši rodiče jsou docela obyčejní lidé s obyčejnými slabostmi, dokud není pozdě. Vyrůstáme a vždy se na ně díváme jako na neporazitelné osoby. Jedeme, vzdalujeme se z rodinného hnízda s jakýmsi pocitem, že se jim nemůže nic stát, že nás budou vždy čekat doma…Postupem času stárnou a my sledujeme, jak se naši superhrdinové mění na prarodiče. Už se nepodobají těm lidem z našeho dětství… A naneštěstí pro každé dítě na tomto světě přijde čas, kdy zemřou.
Kam dál?
- I přes vlakové neštěstí, které jí vzalo nohy, její touha stát se matkou překoná každou překážku
- Tento malý kluk to v životě skutečně neměl vůbec lehké : Už od svých 8. let se sám staral o postiženou maminku, uklízel dům a také vařil!
- Tento pes věrně čeká u nemocničního lůžka svého majitele, ale neví, že už se nikdy nevrátí…
- Policista popisuje tlak šéfů na vybírání pokut. Lovíme lidi, aby vrchnost byla spokojená