Když mě požádal, abych podepsala papíry, slíbil, že si mě v domě nechá. Ve skutečnosti to však dopadlo jinak, nastěhovali se k nám najednou s celou rodinou a začala válka s tchyní. Byla stále nespokojená, špatně vařila, nechávala špínu v koupelně a mnoho jiného. Nejprve se jí syn zastal, ale pak přestal a začal křičet sám.Pak si Anna všimla, že si začali o něčem šeptat, a jakmile vstoupila do pokoje, přestali si povídat. Jednoho rána začal syn mluvit o tom, že si musí odpočinout a dát se ošetřit. Matka se mu podívala do očí a trpce se ho zeptala: „Ty mě chceš dát do domova důchodců, synku?“On se začervenal, zamumlal a provinile odpověděl: „Ne, mami, to je jen sanatorium. Budeš tam měsíc ležet a potom se vrátíš domů.” Přivedl ji, rychle podepsal papíry a narychlo odešel, přičemž slíbil, že se brzy vrátí.
Vrátil se jen jednou: přinesl dvě jablka, dva pomeranče a zeptal se: „Jak se máš?“ A aniž by poslouchal do konce, někam odběhl.” Takhle zde žiji už druhý rok. Když uplynul měsíc a syn za ní nepřišel, zavolala na mu.
Odpovídali neznámí lidé a ukázalo se, že její syn prodal byt a ona neví, kde ho má hledat. Anna proplakala několik nocí, ale stále věděla, že ji domů nevezmou, a tak nemohla přestat plakat. Vždyť nejvíc ji uráželo, že jednou ublížila své dceři kvůli synovu štěstí. Anna se narodila na vesnici a provdala se tam za svého spolužáka Petra.Měli velký dům a farmu. Neměli moc na živobytí, ale ani nehladověli. A pak přišel k rodičům na návštěvu soused z města a začal Petrovi vyprávět, jak se mu ve městě dobře žije. Plat je dobrý a bydlení vám dají hned.
