Někteří lidé, kteří se do této situace dostali jednorázově a nešťastnou náhodou, se snaží své problémy aktivně řešit. Komunikují s exekutory, splácejí své dluhy a hledají možnosti oddlužení. Tito lidé obvykle pracují a část jejich mzdy je pravidelně strhávána na úhradu dluhů. Jsou si vědomi svých chyb a snaží se je neopakovat.
Na druhé straně existuje velká skupina dlužníků, kteří považují exekuce za běžnou součást života. Vnímají je jako něco, co je normální a co má každý. Tito lidé často žijí v sociálních bublinách, kde je tento stav běžný, a naopak se vymyká ten, kdo exekuce nemá. Často ani pořádně nerozumí tomu, co exekuce znamená, protože jim nikdy nebyl zabaven žádný majetek. Žijí v pronajatých bytech, často v sociálně vyloučených lokalitách, a nemají žádný majetek, který by mohl být zabaven. Pokud někdy nějaký majetek měli, už o něj dávno přišli.
Lidé s více exekucemi obvykle neřeší běžné starosti, jako je placení jízdného v MHD nebo splácení půjček. Nemají pocit zodpovědnosti, protože jakýkoli jejich prohřešek vede jen k další exekuci, což pro ně znamená jen další papír ve schránce. Tito lidé často pracují na černo, protože oficiální mzdu nemají a ani o ni neusilují. Práce na černo jim umožňuje dostávat peníze na ruku bez jakýchkoli odvodů a starostí.
