Charlotte vzpomíná na okamžiky, kdy se ocitla v nebi, jako na chvíle plné nádherných vůní květin a hudby, která ji obklopovala. „Když jsem otevřela oči, věděla jsem, že jsem v nebi,“ říká. Popsala nebe jako místo plné krásy, kde vše, co viděla, bylo v dokonalém souladu s hudbou, kterou slyšela. Andělé ji vedli dále do nebe, kde zažila okamžiky čisté radosti a setkala se se svými zemřelými blízkými. Viděla svou matku, otce, sestru a další členy rodiny, kteří vypadali mladě a zdravě, bez brýlí a nemocí, jako by jim bylo třicet let. Dokonce se setkala se svým nenarozeným dítětem, které ztratila v pátém měsíci těhotenství.Po tomto krásném zážitku však Charlotte prožila i něco zcela opačného. Bůh ji vzal do pekla, kde cítila „hnilobu a pach rozkládajícího se masa“ a slyšela strašlivé křiky. Tento zážitek ji zasáhl mnohem více než krása nebe. Bůh jí ukázal, že pokud někteří lidé nezmění svůj způsob života, skončí v pekle.
