Zedníček je stále aktivní i na divadelních prknech, kde hraje v Divadle Kalich a účastní se zájezdových představení. I když má za sebou nespočet repríz, někdy se stane, že mu vypadne text. Naštěstí se za ta léta naučil improvizovat a má po boku skvělou kolegyni Janu Paulovou, která ho vždy podrží. S Janou hraje už více než 20 let a jejich přátelství je velmi pevné. Zedníček ji obdivuje nejen jako herečku, ale i jako člověka, který bere život s humorem a optimismem.
Přestože Zedníček působí jako optimista, přemýšlí i o budoucnosti. Před několika lety se rozhodl podat žádost do domova seniorů, inspirován péčí, kterou tam poskytují jeho otci. Zedníček vzpomíná na těžký život svého otce, který za války pracoval ve Vídni na nucených pracích a dvakrát se mu podařilo utéct.
