Zimní čas tedy potrvá celkem pět měsíců. Podle průzkumu společnosti STEM/MARK z roku 2023 vadí střídání letního a zimního času až dvěma třetinám Čechů, kteří by preferovali jednotný čas po celý rok. Přesto se názory liší v tom, který čas by měl být zachován, přičemž většina dotázaných preferuje letní čas.
Historie střídání času sahá v českých zemích více než sto let zpět. Letní čas byl poprvé zaveden v letech 1915 a 1916, poté se vrátil během druhé světové války v roce 1940 a trval do roku 1949. Znovu byl zaveden koncem 70. let 20. století jako reakce na energetickou krizi, i když dnes je tento důvod považován za zanedbatelný. Do poloviny 90. let se zimní a letní čas střídaly po šesti měsících, ale od roku 1996 se Česká republika přizpůsobila zvyklostem Evropské unie, a letní čas tak trvá sedm měsíců, zatímco zimní pět. V posledních letech probíhají v Evropě diskuse o sjednocení času, ale členské státy se stále nedohodly, který čas by měl být trvale platný.
Změna času může narušit přirozené biologické hodiny těla, což ovlivňuje náladu a celkovou psychickou pohodu. U některých lidí může negativně ovlivnit každodenní fungování a fyzickou výkonnost po několik dní či týdnů. Schopnost přizpůsobit se změně času je individuální, ale obecně trvá déle malým dětem a starším lidem. Změna času může narušit přirozené biorytmy, což může způsobit poruchy spánku, úbytek energie a zhoršenou schopnost koncentrace. Mnoho lidí také trpí sezonní afektivní poruchou, která je spojena s nedostatkem denního světla. Zimní čas znamená, že se stmívá dříve, což může zhoršit symptomy deprese a úzkosti.
