Situace se změnila, když začala mít zdravotní problémy a nemohla již svým dětem pomáhat. Všimla si, že se stala přítěží, protože děti s ní přestaly komunikovat. Když jim volala, aby se zeptala, jak se mají, často neměly čas. Nakonec přestala volat, protože ji jejich chování zraňovalo. Uvědomila si, že ji syn ani dcera nepotřebují a že jakýkoliv pokus o komunikaci je jen rozčiluje.
Žena dospěla k závěru, že možná udělala chybu ve výchově svých dětí, a nyní musí čelit stáří sama. Smířila se s tím, že ve stáří nebude mít nikoho, kdo by jí podal sklenici vody, když to bude potřebovat. Tento příběh je hlubokým zamyšlením nad vztahem mezi rodiči a dětmi a nad tím, jak se mohou životní priority a vztahy v průběhu času měnit.
