Sedmdesátidvouletá žena, která se cítí osamělá a opuštěná svými dětmi. Začíná tím, že se zamýšlí nad tvrzením, že ve stáří jsou osamělí jen špatní lidé, a přiznává, že se mezi ně zřejmě řadí. Cítí se jako břemeno pro své děti, které ji nenavštěvují ani jí nepomáhají s léky, což ji vede k otázce, jakou pomoc by vůbec mohla očekávat.Žena vzpomíná na svůj život, kdy po smrti manžela zůstala sama s dvěma malými dětmi. Přes veškeré obtíže se nevzdala a snažila se jim zajistit co nejlepší budoucnost. Pracovala, starala se o domácnost, pomáhala dětem s úkoly a doprovázela je na různé aktivity.
