S postupujícím věkem lidé často ztrácejí kontakt se starými přáteli, což je další častá lítost. Když se blíží konec života, lítost nad ztrátou přátelství se prohlubuje, ale často již není čas napravit to, co bylo ztraceno. Udržování vztahů s blízkými přáteli je důležité a čas věnovaný přátelům je investicí do budoucnosti, která nám může přinést útěchu v těžkých chvílích.
Nakonec mnoho lidí lituje, že si nedovolili být šťastnější. Mnozí si neuvědomili, že štěstí je volbou, a uvízli v zažitých stereotypech a vzorcích chování, které je udržovaly v neuspokojivém životě. Strach ze změny a pohodlí ve známém jim bránily hledat skutečné štěstí. Lidé často předstírají spokojenost, aby se vyhnuli nepříjemným změnám, přitom však touží po větší radosti a naplnění.
Z těchto zkušeností umírajících lidí se můžeme poučit, že život by neměl být jen o práci, potlačování emocí nebo přizpůsobování se očekáváním druhých. Každý z nás má možnost učinit rozhodnutí, která nám přinesou větší naplnění, ať už jde o kariéru, vztahy nebo vlastní štěstí.
