Pro školní potřeby, jako sešity a obaly, se chodilo do papírnictví, známého jako Narpa. Nebylo vždy snadné sehnat vše potřebné, zejména obaly na sešity a učebnice. Děti si je často musely doma přizpůsobovat, stříhat a lepit izolepou.
V hodinách čtení se používaly stojánky na knihy, které však často padaly a rušily výuku. Každé dítě mělo také přezůvky, které nosilo v pytlíku ušitým maminkou. Mezi penály byl populární plastový model na magnet a vícepatrový penál, který byl považován za luxusní zboží.
Klovatina, bílé lepidlo v kelímku se štětečkem, byla nepostradatelnou pomůckou. Děti také potřebovaly jídelní lístek na oběd, který se kupoval na celý měsíc a denně se z něj odstřihával lístek s datem. Kdo lístek ztratil, neměl nárok na oběd.
Takhle vypadala papírnictví v padesátých letech
