„Je mi 67 let a žiji sama. Můj manžel je dávno mrtvý. Stále pracuji, protože je to jediná práce, která mě může ochránit před nudou. V posledních letech žiju jako automat – nic mě nebaví.
Nemám žádné koníčky, ani je nehledám, stejně jsem na to stará. Navrhla jsem synovi a jeho rodině (má tři děti), aby se přestěhovali do mého bytu, ale moje snacha je proti. Je jasné, že nechce žít s cizí starou ženou pod jednou střechou.
Ráda bych se nastěhovala k dceři, ale ta už má rodinu a nechce aby se k nim nastěhoval starý člověk. I když je často navštěvuji a vždy si to užívají. Dávají mi čaj, jídlo a poslouchají. Čím častěji k nim chodím, tím méně se mi chce domů. No, musím…“
Tamara přemýšlí, jak se v takové situaci chovat.
Koneckonců, není normální, že život, dokonce i v úctyhodném věku, nás úplně přestává těšit.
V tomto příběhu je jedinou dobrou zprávou, že žena sama přemýšlela o abnormalitě této situace a začala hledat způsoby, jak je vyřešit. V tomto případě má šanci.
„S rostoucím věkem je nedostatek nadšení a touhy známkou deprese. Proto Tamara neudělá chybu, pokud se rozhodne poradit se s neurologem, psychologem nebo psychoterapeutem,“ prozradila psycholožka Arina Lipkina.
Odborník se domnívá, že v moderním světě by se 67letý člověk neměl cítit starý. V této situaci není problém, pokud děti nechtějí vzít si k sobě starší osobu. Dospělé děti oceňují osobní prostor, kde mají pohodlí, které potřebují.
„Tamara by se měla zbavit myšlenky, že jí bude lépe, když bude žít se svými dětmi. Koneckonců, její cesta je jiná – naplnit svůj život z vlastní iniciativy. Navštivte akce, které se konají v okolí, podívejte se na místa, kam se jí ještě nepodařilo zajít. Potřebuje novou sociální zkušenost,“ říká psycholožka.
Zdá se, že naše hrdinka by se měla podívat na situaci z jiného úhlu.
Koneckonců, pokud jsou děti zaneprázdněny svými starostmi a nechtějí s nimi žít, pak jejich názory nemohou být změněny násilím nebo vydíráním. Proč tedy nesplnit naše touhy, které by vedly k naplnění našeho vlastního života?
V okolí je mnoho zajímavých aktivit. A ve stáří, kdy má člověk ještě dost síly a spoustu volného času, kdy může dokončit věci, se kterými začal v mládí, ale neměl čas a prostor je realizovat.
