V tehdejší době používali žáci pera, do kterých se inkoust natahoval z kalamáře, což byl úkol často svěřený učitelkám. Květa Jirásková, bývalá učitelka, popisuje, jak naplňovala pera žákům a že pečlivá manipulace s hadříkem byla klíčovou součástí každého penálu. Přestože to bylo složité pro malé děti, byl to nezbytný krok k psaní bez šmouh.
Následně přišla revoluce s pery na bombičky, což bylo pohodlnější, ale stále nezanesené komplikacemi, jako byly kaňky. Žáci se museli spoléhat na piják, aby text rychle oschli a předešli rozmazání. Moderní vymoženosti jako gumovací pera neexistovaly, takže když žák udělal chybu, musel ji prostě škrtnout a začít znovu.
Čínské pero, které bylo populární od páté třídy, bylo snem každého žáka. Leváci měli výhodu a mohli jej používat dříve, což bylo dáno tím, že obyčejné inkoustové pero vedlo k rozmazání textu.
