Během minulého režimu byla školní docházka pro mnohé ojedinělým zážitkem, především díky specifickým školním pomůckám, které hrály důležitou roli v denním životě žáků. Jedním ze zlomových okamžiků pro každého školáka byl ten, kdy mohl vyměnit obyčejnou tužku za plnicí pero. Tento krok byl jakýmsi symbolem pokroku a jakési dospělosti pro každé socialistické dítě. Jak si vzpomíná Karel, současný šedesátník z Prahy, pocit, že může psát perem, jej naplňoval hrdostí, i když mu tento přechod způsobil trochu zášti vůči spolužákům, kteří byli šikovnější.
