Fronta na všechno, nedostatek a nekvalitní potraviny. Jaký byl život v socialistickém Československu

Mezi válkami bylo Československo jedním z nejvyspělejších států světa, což se po válce mohlo obnovit, ale komunistická strana tuto šanci promarnila. Zaměřovali se totiž především na objem produkce, nikoli na její efektivitu a ziskovost. Výsledkem byly prázdné regály, pořadníky na byty a automobily a nutnost neustálého shánění základních věcí.Ekonomická nezávislost a nízká produktivita práce.Ekonom Karel Zeman uvádí, že významným problémem byla také snaha o ekonomickou nezávislost, která vedla k přidělování devizových prostředků, jejichž objemy nesměly být překročeny. Nízká produktivita práce dále přispěla k obecné bídě obyvatel. Přestože kupní síla průměrného Čecha vzrostla za 30 let o dvě třetiny, socialistické Československo nenabízelo dostatek zboží, které by si lidé mohli koupit.Nedostatkové zboží.Banány, fíky, datle či exotické ovoce byly nesplnitelným snem. Maso bylo neustále nedostatkové, stejně jako limonády. Mlékárenské výrobky byly omezeny na mléko v lahvích či sáčcích, jogurty a několik málo druhů sýrů. Tvrdé sýry nebo kvalitnější olejovky a uzeniny často na pultech obchodů chyběly. Kuchaři byli nuceni být kreativní, což vedlo k náhradám surovin – například humrová pomazánka obvykle obsahovala zeleninovou směs.Kvalita potravin a normy.Československé státní normy (ČSN) stanovily od roku 1964 standardy kvality potravin, ale ne každá potřebná norma byla dodržována. Dokument Československé televize z roku 1988 ukazuje na nedostatek regulace karcinogenních látek, jako PCB, dusitany, kyselinu sírovou, mykotoxiny, těžké kovy či pesticidy.Dusičnany v potravinách, přidávané ze zemědělských hnojiv, často překročovaly současné limity. Potraviny tehdy mohly obsahovat až desetkrát více toxických látek než dnes. Do hořčice se přidával benzen, dnes známý jako karcinogen první skupiny, jenž způsobuje rakovinu plic a leukémii.