Přestože céčka původně vznikla v Jablonci nad Nisou jako ozdoba na pásky k dívčím minisukním nebo závěsy do dveří a oken, tento nápad se neujal. Před místní lisovnou se tak začala hromadit nepoužitá plastová céčka. Děti ale brzy přišly na to, že je lze sbírat a využít jiným způsobem. Jejich popularita raketově vzrostla a céčka se záhy stala nedostatkovým zbožím. Petra Malá z Prahy si například pamatuje, jak ceněná fosforová céčka mohla být vyměněna za podpultové zboží nebo produkty z Tuzexu. Rodiče tedy často sháněli céčka pro své děti, které je pak mezi sebou měnily. Nejcennější byla průhledná céčka s bublinkami nebo ta svítící ve tmě.Postupem času se sortiment céček rozšířil. Přibyla písmena jako háčka, áčka, eska nebo paragrafy a také nové barvy, včetně zlaté a stříbrné. Plastová písmenka se dokonce stala součástí stálé expozice novodobých českých dějin v Národním muzeu.
