„Týden, kdy jsem mohla předstírat, že je všechno normální, že neexistují nemoci, starosti nebo smutek, mi strašně moc pomohl. Žádné problémy, žádní ‚pazdráti‘ – prostě jen my dva a týden ‚normálního života‘. Děkuju, děkuju a děkuju,“ napsala Anička, z jejíchž slov je patrná obrovská vděčnost za tyto okamžiky pohody.Přesto přiznala, že i během této dovolené byla občas přemožena smutkem. „Samozřejmě, že i tak přišly chvíle, kdy jsem brečela a cítila smutek. Nejsme přeci roboti, abychom mohli jen tak vypnout. I teď, když odjíždím, mám na srdci zvláštní tíhu. Ale to cítím vždy, když se loučím s místem, kde mi bylo dobře.
