Kritickým obdobím však bylo až stěhování do Anglie, kam následovala manžela. Pocit samoty ji vedl k čím dál častějšímu pití alkoholu. Po návratu do České republiky začala s novým přítelem podnikat v módě, ale jeho časté pití tvrdého alkoholu jí situaci jen zhoršilo. „Snažila jsem se s ním držet krok, což vedlo k tomu, že jsem pitím kompenzovala stres a tlak na dokonalost,“ vysvětlila.
Ve věku 37 let se Helena rozhodla ukončit podnikání a postupně se vypracovala na ředitelku nadnárodní reklamní společnosti. K tomu však potřebovala svůj „nástroj“ – placatky s alkoholem, které nosila do práce. „Fungovala jsem, ale když alkohol začal být důležitější než práce či rodina, uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde,“ svěřila se. Na naléhání sestry nastoupila na ambulantní léčbu u Apolináře, kde se léčila dva a půl roku.Po čase se Helena znovu vdala, ale její nový manžel, bývalý alkoholik, začal pít znovu příležitostně. To ji stáhlo zpátky do závislosti, tentokrát však ještě rychleji a hlouběji než předtím. Rozhodující moment nastal, když opilá dojela z Prahy do Písku. „Řekla jsem si dost,“ vzpomíná Helena a následně podstoupila čtyřměsíční ústavní léčbu, po které již 19 let abstinuje.
