V Evropě se tento škůdce velmi rychle adaptoval a došlo u něj k populačnímu boomu, což vedlo k jeho rozšíření do dalších zemí. V České republice byl poprvé oficiálně zdokumentován v roce 2011 v NP Podyjí, konkrétně v Hnanicích na Znojemsku. Od té doby se jeho populace rozšířila rychlostí pět až deset kilometrů ročně.
Závažnost napadení buxusů
Housenky zavíječe zimostrázového způsobují výrazné poškození buxusů. Nejprve se na napadených rostlinách mění barva listů, které následně schnou. Mnoho pěstitelů si mylně myslí, že rostliny trpí suchem, přestože je příčinou napadení tímto škůdcem. Brzké odhalení napadení může pomoci minimalizovat škody.
Dalším varovným signálem je silný zápach, který se šíří z napadených rostlin. V našich podmínkách má tento motýl obvykle dvě generace ročně – první generace housenek se objevuje v březnu až dubnu, druhá v červenci a srpnu. Housenky napadené rostliny nejen okusují, ale také se skrze řídké předivo připravují na zakuklení. Z kukel se pak líhnou malí nenápadní motýli s bělavými křídly, ozdobenými tmavě hnědými páskami.
Absence přirozených nepřátel
Jedním z důvodů, proč se zavíječ zimostrázový tak rychle šíří, je absence přirozených nepřátel v Evropě. Sýkory, rehci a další druhy ptáků sice konzumují housenky a motýly, ale ne v takovém množství, aby to zásadně ovlivnilo jejich populaci. Stejně tak vosy sice housenky pojídají, ale v nedostatečném množství. Z tohoto důvodu preventivní opatření proti šíření škůdce prakticky neexistují.
Metody boje a prevence
Účinnost jednotlivých metod boje proti zavíječi zimostrázovému je různá a často předmětem diskuzí. Někteří zahrádkáři doporučují rostliny několikrát důkladně omýt proudem vody, aby se housenky smyly a posbíraly. Další možností je použití šetrných ochranných prostředků nebo výměna napadených keřů za nové.
Praktikanté by také měli pečlivě kontrolovat nové rostliny buxusů při jejich nákupu, aby se předešlo zavlečení škůdce do zahrady. Zvláště rizikový je nákup buxusů přes internet, kde není možné rostliny důkladně zkontrolovat předem.
