Jeho první cela byla dle jeho slov naprosto zoufalým místem, kam umisťují ty nejhorší vězně, kteří vše ničí, pokrývají zvratky a stolicí. Zdi byly doslova pomazané exkrementy. Po čase byl naštěstí přesunut na obyčejnou celu, která sice byla špinavá, ale již se nacházela v udržitelnějším stavu. Jako první věc se Rath po přesunu do nové cely pustil do úklidu.
První dny ve vazbě bývalý politik označil za nejintenzivnější a přirovnal je k mučení. Rath neměl možnost kontaktovat svou rodinu, návštěvy se konaly pouze za přítomnosti policisty a veškerá korespondence byla zadržována. Jedinou spojkou s vnějším světem pro něj byl jeho advokát, kterého v tu chvíli vnímal skoro jako anděla. Neměl přístup k televizi, rádiu ani jiným informačním zdrojům, což ho psychicky zcela vyčerpávalo. Postupem času si však zvykl.
V rozhovoru Rath zavzpomínal i na své začátky v politice po sametové revoluci. Zpočátku byl členem ODS a velmi obdivoval Václava Klause pro jeho řečnické schopnosti. Po stranických sporech a neúspěšné snaze o změnu vedení však přešel do ČSSD. Otevřeně přiznal, že člověk v politice snadno podlehne kouzlu moci a nabude dojmu vlastní výjimečnosti, což se zpočátku dělo i jemu.
Co se týče kontroverzní kauzy s krabicí od vína plnou peněz, Rath tvrdí, že finance byly určeny na volební kampaň ČSSD, nikoliv pro něj osobně. Dle jeho slov mu vedení strany dokonce děkovalo, že je jedním z mála, kdo peníze nepřivlastňuje, ale předává je straně na kampaň. Zároveň však přiznává, že se nechal zlákat pokušením, jelikož v politice panovala atmosféra, že si všichni berou, co chtějí.