Houpadlo Kohout bylo nedílnou součástí dětských hřišť a zahrad a přinášelo nespočet radostných chvil.Pojďme si společně zavzpomínat na chvíle strávené houpáním na této ikonické prolézačce.Houpadlo Kohout bylo nedílnou součástí téměř každého dětského hřiště či zahrady. Jeho nápadný design v podobě barevného kohoutka s dřevěným sedátkem přitahoval pozornost dětí. Jakmile jste ho spatřili, okamžitě vás to táhlo k němu. Sedli jste si, chytili řídítka a už se mohlo začít s houpáním.Houpání na kohoutovi bylo tak zábavné. Snažili jste se vytáhnout co nejvýše k nebi, jako byste chtěli kohoutovi pomoci s letem. Dřevěné sedátko vás někdy trochu tlačilo do zadku, ale to vám vůbec nevadilo. Ten pocit svobody a radosti, když se s vámi houpadlo zhouplo nahoru a dolů, byl k nezaplacení.Často jste na kohoutovi jezdili s kamarády či sourozenci. Trumfovali jste se, kdo se vyhoupe výš. Nebo jste na něm seděli ve dvou a měli pocit, že jste staří dobří přátelé jedoucí vstříc společnému dobrodružství. Fantazii se v těchto okamžicích meze nekladly.Rodiče vás z houpadla nemohli dostat. Zatímco si povídali s ostatními dospěláky, vy jste si užívali každou minutu na hřbetu kovového kohouta. Někdy jste zkoušeli různé polohy – třeba ležet na břiše hlavou dozadu pro ještě větší zážitek. Nebezpečí nehrozilo, i když občas nějaký kamarád v zápalu hry spadl do písku pod houpadlem.Když se dnes procházíte kolem dětských hřišť, houpadlo Kohout už na nich bohužel nenajdete. Zmizelo stejně jako ona kouzelná éra našeho dětství. Ale vzpomínky na něj v nás přetrvávají. Stačí zavřít oči a vybaví se vám pocit větru ve vlasech, vůně kovu zahřátého sluncem a zvonivý dětský smích.
Kam dál?
- Branná výchova : Každý ji zažil, kdo v 70. a 80. letech chodil do školy. Masky na hlavě, igelitky na nohách a plno vtipů
- Téměř nikdo neví, k čemu se tohle používalo? Víte, co to může být ?
- Dovolená za socialismu: Největší cestovní kanceláří bylo ROH
- Měly se děti za totáče líp, než se mají děti v době internetové?