Monika Marešová vyjadřuje, přes smutek z odchodu syna, velkou hrdost a štěstí nad jeho úspěchem a nadcházejícími příležitostmi. „Teď vybíráme kampus na ubytování, přijde mi to jako sen, který je ale skutečný! A nebudu vám tvrdit, že tady nebulím. Bulím, často. Protože prostě ten můj ,malý‘ chlapeček už není malý, ale dospělý muž, který nastoupí na svou novou životní cestu.
