Narodila se do rodiny, kde se setkala nejen s láskou a podporou, ale i s těžkostmi a bolestí. Její otec, úředník, který si vedl milenku a doma se nechoval hezky, zanechal v Janě stopy, které si nesla po celý život. Přesto, nebo možná právě proto, se Jana Šulcová naučila hledat sílu v sobě samé a ve svých blízkých. Přestože zažila úspěch a obdiv na divadelních prknech i před kamerou, soukromý život jí přichystal i řadu zkoušek. S manželem Oldřichem Víznerem se přestěhovala do starého domu ve Vokovicích, který byl v té době spíše ruinou bez topení a s děravou střechou. Všechny honoráře investovala do oprav, zatímco se starala o dvě malé děti a plnila si své profesní povinnosti. Těžké období přišlo i s jejím zdravím, kdy kvůli problémům se štítnou žlázou její váha klesla až na 40 kilogramů. Nemoci a následné operace ji oslabily, ale nikdy nezlomily. V životě Jany Šulcové hrály velkou roli i přátelství. Vzpomínala na své dětství na Paloučku, kde s rodinou a bratrem prožívala bezstarostné chvíle, ačkoli vztah s otcem byl složitý. Přesto se v dospělosti s ním udobřila. Její matka ji vedla ke skromnosti a pracovitosti, což se jí v životě hodně vyplatilo. Jana byla známá svým smyslem pro humor, který jí pomáhal zvládat i ty nejtěžší situace. To, že se stala jednou z nejkrásnějších a nejoblíbenějších hereček své doby, nebylo jen dílem náhody, ale především její vnitřní síly, talentu a nezdolného ducha. Její přátelství s režisérkou Marií Poledňákovou a dalšími kolegy z branže jí přinesla nejen profesní, ale i osobní naplnění. Společně tvořili nezapomenutelná díla, která zůstanou v srdcích diváků navždy. S tebou mě baví svět, komedie, která se stala legendou, je jen jedním z mnoha příkladů jejího uměleckého dědictví.Jejich spolupráce začala televizním filmem Kotva u přívozu. Režisérka Janě jednoho dne zavolala a nabídla jí roli vytížené hlasatelky Magdy, která se snaží zvládnout kariéru, domácnost, a ještě stavbu domu. Jejího partnera hrál Petr Haničinec, syna Mirek Vladyka. Jana s Marií uzavřely přátelství, které pokračovalo při práci na komedii století. To další pak herečka zpečetila při natáčení s Juliem Satinským, jenž ztvárnil jejího veselého manžela chirurga Alberta. Jana ve filmu měla poměrně náročné scény včetně té, kdy sjížděla po haldě uhlí do sklepa, ale zvládala vše s humorem. Rozhodně jí nevadilo ani to, že byla na place obklopena haldou malých dětí, přičemž dvě malé dcery měla v té době doma.Dny jako korálky.„Ve svém životě pěstuju kult dětí a zvířat – jenom ti vás totiž nikdy nezklamou. Chtěla jsem děti, a kdyby to šlo, měla bych jich ještě víc. Byly u mě na prvním místě, pak teprve moje práce. Jenom jsem se musela naučit hospodařit s časem. Snažila jsem se, aby každý jejich den byl svátek. Na Vánoce jsme vymýšleli neskutečné věci, aby děti věřily na Ježíška. O Silvestru jsme podnikali s celou partou výlet na Karlštejn. A jejich narozeniny? To byl vždycky dům plný dětí. Obě dcery jsou narozené ve Štíru a 7. listopadu komunisti pravidelně pořádali ohňostroj na počest Říjnové revoluce. Holky si dlouho myslely, že ten ohňostroj je kvůli nim, a až jednou přišly ze školy a já věděla, že už jim nemusím nic říkat. Pak jsme si zasadili Lenina na zahrádce a v zimě jsme mu dokonce dávali čepičku, aby nenastydl,“ vyprávěla mi Jana Šulcová.Některé vzpomínky jsou z dalšího rozhovoru, který jsem s ní pro Vlastu dělala v roce 2006 a jmenoval se Dny jako korálky. Jako královna bonmotů si vždycky uměla dělat legraci i z věcí vážných a právě o nevydařených dnech říkala, že jsou jako korálky.
