Nejlevnější a také nejrychlejší jídla nabízely automaty, tedy samoobslužné jídelny. Vůbec tím prvním u nás byl automat Koruna na Můstku v Praze, ten byl velice populární už v meziválečném období. Do bufetů, jak se automatům říkalo, chodily snad všechny vrstvy obyvatel na párky, polévky, limonádu, pivo, chlebíčky či ruské vejce, ale i na obědy, často klasická česká jídla.„Je to volné?“ Na to se vás většinou nikdo nezeptal, ale pokud jste se od pultu, na kterém jste měli nedojedené jídlo, vzdálili, riskovali jste, že se do něj pustí někdo jiný. Bezdomovci sice moc nebyli, ale chudí, o kterých se nesmělo mluvit, ano.
Pevně daná provozní doba
Většina provozoven otevírala v devět nebo deset hodin a „zavíračka“ byla pevně stanovená: ve 22 hodin. Překročení provozní doby se trestalo pokutami. A nebylo nic výjimečného, když během večera přišli do hospody přislušníci SNB a zkontrolovali hosty.
Smažák a kaťák
Smažený sýr s tatarskou omáčkou, jak ho známe dnes, se na jídelních lístcích začal objevovat už koncem 70. let. Tehdy ale s brambory. Hranolky se na výsluní dostaly až koncem osmdesátek. A pamatujete si ještě na katův šleh neboli kaťák? Byl symbolem „dvojek“ a „trojek“: vepřové maso na nudličky s cibulí, česnekem a lečem… A v lepších restauracích měl své výsostné postavení také jeden typický předkrm – plněná rolka s křenem.
