,,Nemohu se kamarádit s dívkami, protože jsem hezká a ony mi závidí : Cítím se osamělá „

Přestože se Ariana snažila být vždy laskavá a upřímná, stále se setkávala s odmítnutím, což ji vedlo k otázkám o tom, co dělá špatně. Ariana vzpomíná na to, jak se o svých potížích dělila s rodinou, která ji ujistila, že problém není v ní, ale v ostatních. Řekli jí, že lidé často nechtějí být ve společnosti někoho, kdo je považován za atraktivnější, což může vyvolávat pocit nejistoty a žárlivosti. Tato zkušenost ji dovedla k tomu, že si nakonec našla přátele mezi chlapci, kde tyto problémy nebyly tak výrazné. Ariana se však stále snaží pochopit, proč je mezi ženami tolik soutěživosti a žárlivosti, když podle ní by mohly být všechny ženy přátelé a podporovat se navzájem. Její zkušenost otevírá diskusi o tom, jak společnost vnímá krásu a jak může mít vliv na mezilidské vztahy, zejména mezi ženami.